Úrovně tchaj-ťi čchüan
Umění tchaj-ťi čchüan se učíme postupně a úroveň našeho poznání a dovedností vždy odpovídá vynaloženému času a úsilí. Existují různé způsoby, jak jednotlivé úrovně tchaj-ťi charakterizovat. Mistryně Zhai Jun (Čaj Ťün) popsala na letním semináři roku 2008 čtyři úrovně cvičení tchaj-ťi čchüan následovně:
Nejprve se žák učí jednotlivé pohyby sestavy a poté i sestavu jako celek. Zvládnout vnější formu, zkoordinovat všechny končetiny včetně pohybu těla a zapamatovat si posloupnost pozic, ač se to samo o sobě mnohým lidem jeví jako těžká práce a náročný úkol vyžadující měsíce či roky trpělivého tréninku, toto ve skutečnosti znamená nultou úroveň tchaj-ťi. Je to pouhá příprava na skutečné studium a procvičování podstaty tchaj-ťi čchüan.
Jakmile je žák schopen cvičit samostatně a nepotřebuje se soustředit na pouhé pohyby ("co následuje nyní za pozici?" nebo "jak mám udělat tuto formu?"), začíná postupně pracovat na uvolněnosti a jemnosti svých pohybů. To je ve skutečnosti první krůček na cestě k tchaj-ťi. Pomalu se žák zlepšuje ve schopnosti vnímat váhu svého těla a upouští od veškeré křečovitosti či silovosti v provedení svého cvičení, mimochodem znaků tak typických pro provádění většiny druhů sportu nebo vnějších stylů bojových umění. Tato fáze výcviku je nejzákladnější a v podstatě také nejsnazší ze všech úrovní tchaj-ťi. Přesto této úrovně cvičení mnoho studentů "tajči" u nás (či obecně na Západě) vůbec nedosahuje, ať již je důvod toho v žácích samotných nebo v jejich učitelích. Bez tohoto důležitého kroku však není možné ani hovořit o tchaj-ťi!
Druhým stupněm umění tchaj-ťi čchüan je pak schopnost plynulého pohybu, navazování jedné formy na druhou. Žák doslova vnímá toto plynutí svého těla a přirozené přechody jednotlivých pozic tak, že splývají v jeden propojený celek. Ve skutečnosti se na tomto stupni cvičení pozice zcela ztrácejí a žák se soustředí pouze na dodržování základních principů tchaj-ťi a vyvažování jinu a jangu. Této úrovně dosahuje v našich končinách opravdu velmi málo jedinců (přestože někteří se snaží cvičit i desítky let a jsou mnohdy považováni svým okolím za zkušené odborníky či dokonce za mistry). Mistryně sama otevřeně přiznala, že na této úrovni tréninku strávila řadu let.
Teprve po dlouhém čase praxe druhé úrovně získává student tchaj-ťi schopnost vnímat tok energie čchi ve svém těle a tedy i schopnost dalším cvičením tento tok vědomě podporovat a tím i posilovat. To je tedy třetí úroveň tchaj-ťi. Teprve na tomto stupni umění lze očekávat výraznější úspěchy, jak co se týče zdravotních účinků cvičení, tak i v tchaj-ťi jako sebeobraně. Teprve nyní má podle slov mistryně Čaj Ťün skutečný význam zařadit do svého tréninku také párová cvičení (tchuej-šou, tuej-lien apod.). Jedině jste-li schopni vnímat tok čchi v celém svém těle, můžete se pokusit vnímat, vést, vstřebat a vrátit zpět čchi protivníka. Do té doby jde pouze o "pohybový trénink". Na této úrovni tchaj-ťi se také poprvé již dá hovořit o skutečném umění (čínsky kung-fu). Této třetí úrovně dosahuje poměrně málo lidí. V miliardové Číně jich jsou řádově stovky, na Západě možná několik málo jedinců. Je rozhodně velmi nesnadné takového mistra potkat.
Existuje ale ještě čtvrtá úroveň tchaj-ťi. Té dosahuje v celosvětovém měřítku skutečně jen několik výjimečných osobností. Mohli bychom je spočítat na prstech... kdybychom je ovšem znali. O této úrovni se nedá říci téměř nic konkrétního. Mistryně Čaj Ťün pouze popsala vlastní zkušenost ze setkání s takovým mistrem, který byl schopen odrazit útok protivníka, aniž by se jej jakkoliv fyzicky dotkl! Toto je zřejmě nejvyšší úroveň tchaj-ťi a slovy čínské terminologie "nejvyšší kung-fu", které nám Evropanům může připadat jako pouhá pohádka. Přesto je možné se i na tuto úroveň dopracovat, ovšem pouze zasvětíte-li studiu a cvičení tchaj-ťi čchüan celý svůj každodenní život a máte-li štěstí na poctivého a dobrého učitele, který ví, co je to skutečné tchaj-ťi.
